Zahrada draků

Náš zvěřinec

Ušlechtilí psi

Prvního pekinéze jsme si pořídili v roce 1979, jmenoval se Biggo Zlatý květ. Biggošek byl velmi krásný, hravý, samostatný a bláznivě odvážný. Na chalupě proklouzl pod plotem a sám šel na procházku až do blízkého města, velice ho rozčilovali němečtí ovčáci, tak se s nimi šel poprat. Na jeho rvačky se sousedovým vlčákem vzpomínám jako na slušný horror, protože Biggo samozřejmě neměl ani nejmenší šanci, ale žádné šrámy ho neodradily, jen co se trochu vzpamatoval a podařilo se mu dostat se bez dozoru ven, už zase šel řvát na sousedova psa. Biggošek s námi byl do podzimu 1990.

 Po jeho smrti jsme zoufale sháněli dalšího pekinéze a zhruba do měsíce jsme si přivezli dalšího pejska . Jmenoval se Conny Nefritový šperk a na rozdíl od Biggoška byl černý. Conny byl velmi milý pejsek, ale jak se naše smečka rozrůstala,začal žárlit a ohrožovat štěňata. Museli jsme ho prodat, podle nových majitelů byl velice spokojený.

V roce 1991 jsme koupili první fenku - Lyu od Dvou ořechů. S Connym i Lyou jsme začali jezdit na výstavy a Lyanka byla i uchovněna, takže v roce 1992 jsme měli první štěně ze Zahrady draků. Fenku jsme pojmenovali Anette a i s ní jsme jezdili na výstavy. Lyanka měla štěňata ještě dvakrát, ve všech vrzích byl otcem krásný pes Chalis z Hořejšího dvora.  V druhém vrhu B byla tři štěňata, Burta a Babette jsme prodali a nechali jsme si  Beatku.  Ve třetím vrhu byly dvě fenky Colette a Corra, obě šly do světa. Lya už další štěňata mít nemohla, po těžkém třetím porodu začala mít problémy s páteří. Zemřela v listopadu 2005.

Anette ze Zahrady draků byla také chovná a měla dvakrát štěňata. První vrh byl předčasný a všechna štěňata se narodila mrtvá, v druhém vrhu měla tři štěňata, Elinne, Estelle a Ernieho, ale  dva týdny po porodu zemřela na sepsi. Na jejím úhynu se podíleli dva veterináři, kteří ji intenzivně léčili, ale zřejmě na něco jiného. Za jedním jsme dokonce dojížděli sto km daleko. Štěňata ještě nebyla samostatná, takže jsme je odchovali uměle. Nechali jsme si Estelku a Erníka.

Beatte ze Zahrady draků byla náš nejkrásnější odchov,výstavně velmi úspěšná i když výstavy ráda neměla. Měla jen jednou štěňata, po porodu téměř přišla o život, když jí veterinář aplikoval asi padesátkrát větší dávku na zmírnění krvácení, Beatte dostala křeče, následně se zastavila laktace a objevily se další komplikace. Fenky Deanne a Doreen jsme odchovali a obě jsme prodali, Deanka se po třech letech vrátila .V roce 2005 Beatka vážně onemocněla - měla zánět dělohy, současně se jí vytvořil zánět očí. Byla operovaná, rána se špatně hojila a trvalo dva měsíce, než se uzdravila. Bohužel oslepla. Už dříve špatně slyšela a postupně úplně ohluchla. Nicméně stále jí chutná a má radost z jídla (hlavně z piškotů). 

Beatka zemřela v listopadu 2008.

Bianca Nefritový šperk k nám přišla ve věku jednoho roku. Výstavně byla velmi úspěšná. Měla jen jedno štěně - Frodíka. Byla úžasná matka, nechtěla Frodíka opouštět a jak se rychle vracela a skákala po schodech, způsobila si také vážné problémy s páteří. Na podzim 2008 jí byl diagnostikován nádor na játrech.

Zemřela v říjnu 2009.

Deanne ze Zahrady draků měla jednou štěňata u prvních majitelů a po druhé u nás. Porod bohužel nedopadl dobře, Deanka velmi krvácela, přivolaný veterinář tvrdil, že to nic není a Deanka vykrvácela. Zůstala čtyři štěňata, Hanush, Helinne, Hettie a Honey, pro která jsme na štěstí sehnali kojnou fenu a tak všechna přežila. Z tohoto vrhu jsme si nechali Honey, která jako jediná byla světlá a podobná Deance, ostatní byli černí po Frodíkovi. Deanka byla velmi hodná a něžná fenka, po návratu k nám se stále bála, aby něco neudělala špatně, zřejmě neměla dobré zkušenosti se svými pány.

Estelle ze Zahrady draků se zúčastnila několika výstav, byla také chovná, měla jen jednou štěňata - jednoho pejska a tři fenky, pojmenovali jsme je Gaston,Gaia, Goldie a Gwen. Porod byl císařským řezem a raději jsme neriskovali další krytí. Estelka dlouhodobě byla vůdce smečky, pokud se někdo začal prát, tak okamžitě zasáhla  a rváče rozehnala. Poslední dobou se na ní začíná projevovat stáří, hodně spí a ostatních si příliš nevšímá. Mám dojem, že zapomněla štěkat, vyluzuje pouze příšerné skřeky, které jsou na prahu bolesti, a to vždy, když něco chce.

V březnu 2009 náhle onemocněla, selhaly jí ledviny. Přes veškerou léčbu se nepodařilo jí zachránit a po deseti dnech zemřela. 

Ernie ze Zahrady draků byl velmi pěkný, bohužel po nepovedeném očkování začal kulhat na přední nožičku, takže nemohl ani na výstavy ani na bonitaci. Byl také alergik, měl kožní problémy. Zemřel náhle na podzim roku 2001.

Frodo ze Zahrady draků se odmítal účastnit výstav, ale bonitaci zvládl.Stal se otcem vrhu H. Byl vždy zdravý, ale neustále sváděl boje - nejdřive s Erníkem a později s Indym. Z těchto rvaček má výrazně poškozené levé oko, na které nevidí. Frodík zemřel v září 2012.

Honey ze Zahrady draků je velmi podobná své matce Deance, ale povahově je jiná. Honey vypadá mírně, ale je docela velký rváč, útočí hlavně na Estelku, která byla dlouho vůdce smečky. V poslední době se trochu uklidnila, snad proto, že teď prohání koťata. Honey měla štěňata dvakrát, ani jeden vrh nebyl pohodový. V prvním vrhu byly dvě fenky - Cherie a Christine, nechali jsme si Christinne. Druhý porod byl velmi těžký, dvě štěňata onemocněla, jeden pejsek nám zemřel, Indy se  naštěstí uzdravil. Nechali jsme si obě štěňata, která přežila. - pejska Indianu a fenku Ianinne. Honey zemřela v dubnu 2015.

Christine ze Zahrady draků jako štěně slibovala, že bude velmi úspěšná na výstavách. Měla krásnou bohatou srst a krátký tělesný rámec. Zúčastnila se výstav jen ve třídě dorostu, potom náhle ochrnula. Léčba dlouho vypadala beznadějně, ale Christinka zabojovala a dnes neznalec nezpozoruje, že veškerý pohyb táhne přes přední nožičky. Zadní sice ovládá také, ale nemá v nich žádnou sílu. Běhá jako čert, pere se ( především s Janinkou) a nemá žádný problém, že její pohyb není předpisový. Zemřela v dubnu 2016.

Ianinne ze Zahrady draků od narození do současnosti má jediný zájem - jídlo. Jako štěňátko se vždy tak napila , že vypadala jako klíště. Jediná z vrhu I nebyla nemocná, rostla jako z vody, při přejímce štěňat měla dvojnásobek běžné hmotnosti v devíti týdnech. Nevyrostl z ní obří pekinéz, je sice trochu větší než třeba Honey, ale zůstala v povoleném rozmezí standardu. Z výstav měla šílený strach a vůbec je hodně úzkostná, takže jsme ani bonitaci nezkoušeli. Zemřela v lednu 2016.

 Indiana ze Zahrady draků byl jako štěně velmi nemocný, měl bronchopneumonii, podařilo se nám ho zachránit a takové štěně, které jsme vyhrábli hrobníkovi z lopaty, se nedá prodat. Indy je moc pěkný pejsek, veselý, divoký lovec koček a taky rváč - Frodíkovi se zakousnul do oka a ten, přes veškerou snahu, o oko přišel. Indy je nejrozmazlenější ze všech psů - protože překonal tak těžkou nemoc, stále jsme ho chovali a rozmazlovali. Zemřel v prosinci 2015.

Iuno Onyxový diadém je psí divoženka, někdy to vypadá, že je to takový malinký kavkazan. Stále lítá po zahradě, dokáže se podhrabat pod plotem a honit sousedovy slepice, leze po výškách - na židli - na stůl - na kuchyňskou linku a tam sežere na co příjde. Výstavně byla velmi úspěšná, byla i na bonitaci, ale než jsme se odhodlali ke krytí, skočila se stolu a způsobila si úraz krční páteře, které jí působí občasné problémy. Na doporučení veterináře jsme o krytí přestali uvažovat. Julčinka zemřela v listopadu 2014.

Darsy Zlatá studánka přišla jako štěně do smečky pekinézů a ti ji trochu vychovávali k obrazu svému. Dodnes má občas snahu chovat se jako pekinéz. Je hodně velká a váží něco mezi šedesáti a sedmdesáti kilogramy. Ze všech pekinézů má nejraději Julču, ovšem její hry jsou docela drastické - chytí Julču do zubů a trochu ji protřepe, nebo ji táhne za ocas a zvedá ji ze země, případně hravě skáče kolem a sem tam na ni šlápne. Julča ječí a snaží se prchnout. Darsy je hodná,  v zásadě poslušná ( jen si nedá vysvětlit, že pošťáci nejsou nebezpeční), velmi dobře hlídá a hlavně pouští hrůzu na každého, kdo je jí podezřelý. Na podzim 2014 prodělala velmi vážné onemocnění - zánět dělohy a močového měchýře, ale uzdravila se. Už stárne a má problémy s chůzí. Zemřela na podzim 2017.

Dragden China Rose a Dragden Summer Rose jsou u nás od léta 2006, dcera nám je přivezla, protože se z rodinných důvodů o ně nemohla starat. Lucy i Flora dobře zapadly do smečky a jsou spokojené. Florinka radostně prohání kočky, Lucinka se ráda vyhřívá na sluníčku, obě milují doma vařenou psí stravu.

 Lucinka už není s námi - v říjnu 2009 jí selhaly ledviny a bohužel zemřela. Florinka zemřela v září 2012.

Koupili jsme Honey Sedmidomky (leonberger) v prosinci 2014. Je moc hodná, mazlivá, nejraději by se chovala. Jak rostla, začala ničit vše v dosahu. Rozkousala boty, plot, vrátka atd. Doufali jsme, že ji to přejde, ale v současnosti (únor 2016) v destrukční činnosti ještě stále pokračuje. Honey je asi nejhodnější pes jakého jsme kdy měli. Má docela vážné zdravotní problémy - vytvořil se jí perianální sinus, od roku 2018 se ho pokoušíme léčit, ale nezdá se, že by léčba byla úspěšná. Je poměrně hubená, ale její spotřeba jídla je přímo neuvěřitelná. Teď, na jaře 2023 je stále krásná, elegantní, žádné další problémy nemá.

V prosinci 2015 odešel Indíček a my, aby nám nebylo tolik smutno, jsme koupili malou fenku pekinéze s vznešeným jménem Baby Princess of Diamond Glean. Přejmenovali jsme ji na Betty .Bettynka je neuvěřitelný čert a divoch, mají se rády s Honey a spolu řádí na zahradě. Je trochu mlsná, ale není to na ní vidět, v pěti měsících vážila přes 4 kg. Betty je nejpekinézovatější pekinéz se kterým jsme měli možnost se setkat. Je samostatná, poslouchá jen mne - když má náladu, ráda si hraje na schovávanou - hlavně večer si zaleze pod nějaký keř a čeká, až ji při pobíhání s baterkou na zahradě najdu, je vybíravá v jídle, ráda dráždí ostatní psy tím, že stojí u misky a rozmýšlí se, jestli bude nebo nebude jíst, nejraději by byla celý den venku (když neprší), je prostě úplně jiná než ostatní psi. Zdá se, že ač je nejmenší, je vůdce smečky. Všechny holky ji respektují. 

Aby měla Betty kamarádku, pořídili jsme si v březnu 2016 štěně Brendu Foon Charmander. Je to kavalír king Charles v barvě B-T. Proti Brendičce je Bettynka klidný a rozumný pejsek. Brenda je můj mazlík, nejde ani na zahradu, pokud s ní nepůjdu já. Je vynikající hlídač, hlídá nám i telefony. Je veliký jedlík a mlsoun. V létě 2021začala mít problémy s kůží, vypadávala jí srst, tvořily se krusty, které si škrábala. Trvalo půl roku než se podařilo najít léčbu, která zabrala. Nicméně za další půl rok se situace opakovala. Na podzim 2022 jsme ji nechali vykastrovat ( mívala falešnou březost a ataky kožních potíží byly vždy v souvislosti s háráním) a zdálo se, že už bude klid. Ale v březnu 2023 se problémy  objevily znovu, tentokrát je to snad kvasinková infekce. Takže opět léčíme. Od loňského roku má také šelest na srdíčku.

V červnu 2017 jsme si přivezli fenku australského ovčáka Jorrie Kogito Easter. Je to ještě větší divoch než Brendička, je velká kamarádka s Honey a má podobně destrukční sklony - soustředí se zatím na moje pantofle a boty na zahradu. Jorrinka je divoký, žárlivý mazlík, její modla je páník, bez něj je nešťastná. Je docela tlouštík, hrozně ráda jí. Už se jí podařilo lehce ( ne do krve) pokousat několik návštěv, které jí nebyly sympatické - nutno říci, že její odhad charakteru není špatný. Je chytrá, velmi dobře ví co smí a co nesmí, ale někdy se prostě neovládne. Moc by se chtěla chovat a dělat domácího mazlíka, ale při její váze cca 27 kg to není právě snadné. Na jaře 2023 je bez zdravotních potíží.

Kočky domácí

O kočky se staráme od března letošního roku, kdy zemřel náš soused a jeho tři kočky osiřely. Neznala jsem  jména dvou koček, tak jsem je pojmenovala Mici, Kiki, třetí byl kocour Mrňous. Mrňous byl velmi rezervovaný, ale postupně začal být přítulný. Během léta se začal toulat a už jsem ho neviděla několik měsíců. Mici měla koťata v dubnu, kolik se jich narodilo nevím, protože je někam schovala, ale přežila tři. Jedno kotě jsme vypravili do světa, zbylá dvě zůstala. Jsou to kocouři a jmenují se Charlie a Wendy.  Mici koťata odchovala do tří měsíců, potom ještě asi měsíc pravidelně přicházela a teď na podzim se  začala toulat. Kikině se koťata narodila 1. června. K porodu si vybrala naši kůlnu, takže jsem její rodinku objevila velmi brzo. Koťat bylo pět, v necelých čtyřech týdnech dostala kočičí rýmu a jedno koťátko zemřelo. Zbývající čtyři koťata přežila, ale ve třech měsících opět onemocněla. Momentálně jim stále dáváme antibiotika a doufáme, že snad už budou opravdu zdravá. Jsou to dva kocouři a dvě kočičky, jmenují se Čertík, Mourík, Zorrinka a Pompon. Kiki je ve třech měsících opustila a vrátila se na sousední zahradu. Zatím se netoulá, ale je na všechna koťata - svá i cizí - velmi zlá, snaží se je zahánět od misek, syčí a prská, a občas na ně i útočí. Obě dospělé kočky jsme nechali vykastrovat. 

28.1.2009

Za uplynulé čtyři měsíce jsme přišli o Beatku a Charliho - oba zemřeli v rozmezí jednoho týdne na přelomu října a listopadu. Bylo to velmi smutné období. Bianca má velké potíže - neunesou ji zadní nohy, zdá se, že se jí vrátily problémy s páteří, i když je možné, že potíže s chůzí způsobuje nádor, který byl dignostikován na podzim.

Koťata se uzdravila a mají se k světu. Wendy se přestěhoval do kůlny za koťaty a protože jako malé kotě byl hodně plachý a nechodil k misce s jídlem, tak si to teď vynahrazuje. Je pořádně vypasený. Zorrinku a Pomponku jsme nechali vykastrovat.

6.11.2009

Na jaře 2009 jsme nechali vykastrovat i kocoury, takže jejich toulání je poměrně snesitelné. V létě se nejvíce toulal Wendy, jednou nepřišel celý týden. Ostatní - kocouři i kočky vynechali maximálně tři krmení (krmím dvakrát denně). Momentálně se všechny kočky intenzivně připravují na zimu - žerou nebývalá kvanta potravy a úměrně tomu tloustnou.

září 2012

Sousedova kočka Líza už nechtěla, aby jí pán utopil koťata a přišla je porodit k nám. Měla je dobře ukrytá, tak jsem je objevila až když už měla asi tři týdny. Byli to dva kocouři a dvě kočičky. Pojmenovali jsme je Tygřík, Ticiánek, Sněhulka a Bibi.

léto 2014

V současné době máme šest koček - Kiki, Pompon, Čertíka, Wendyho, Tygříka a Bibinku. Stále k nám chodí Strakoš. Mouríka zajelo auto, Zorrinka zemřela na selhání ledvin, Ticiánek se ztratil a Sněhulku taky zajelo auto. Stejný konec potkal i tuláka Šmudlu.

únor 2016

Počet koček se opět snížil, ztratil se Tygřík ( asi ho taky něco zajelo). Zůstávají Kiki,  Bibi, Pompon, Čertík a Wendy, tak napůl máme ještě Lízu a Ťapáka ( ti patří sousedům, ale k nám  se chodí stravovat). Strakoš u nás nebyl půl roku.

srpen 2017

Tak už máme jen tři kočičky, Kiki se ztratila v lednu a teď v srpnu zemřel Čertík. Máme Pompon, Wendyho a Bibi, na stravu Lízu a jinak nic.

Jaro 2023

Kočky už nemáme žádné. Pomponku jsem našla na podzim 2018 v boudě bez života, nevím co se jí stalo, brzy poté odešla Bibi a poslední Wendy byl nemocný, rozloučil se se mnou a odešel.